pixie

Proč jsem taková, jaká jsem?

Proč, když jsem zamilovaná, mám skvělé přátelé, úspěch ve škole ..


To šílenství nejde zastavit. Prášky mi vždycky jen kurvily játru, mozek a vlastně i mé poslední slova, které mi šly z úst. Deprese. Všude jen slyším samé deprese, deprese mají mé spolužačky, jen protože jim to jejich kluk neudělal dobře. Ok, zkreslené. Ne,říkejme tomu třeba že, mě hlídá papírová hyena, tohle je správný označení deprese. Aspoň pro mne. Kurva, jak já to vše přežiji, táhne mi na 18 a nevím, co budu v životě dělat a jak vše to zvládnu.

Dyť já vlastně chci málo, mám hodně, ale chci málo. Chci jen porozumění, cigarety, pohlazení, objetí, trávu a radiohead. Je to hodně? Je to, to moje málo? A kolik je hodně? Kolik je málo?

Nikdo mi na to neodpoví a když odpoví, tak je to jen chytrák, který soudí slabé. Nebo spíš já jsem jen moc úzkoprsá a tvrdohlavá.


A taky jsem deaktivovala facebook. Takže, nemám facebook.